Top 10 destruktivních lží o výživě

O výživě se tvrdí spousta věcí a část z nich se navzájem vylučuje. V lednu 2026 navíc vyšla nová americká výživová doporučení, která si v jednom bodě odporují sama se sebou, a v únoru 2026 přehled Cochrane, který sebral půdu pod nohama jednomu z největších trendů poslední dekády. V tomhle textu projdeme deset nejčastějších tvrzení a u každého se podíváme na jednu věc: jak silný důkaz za ním doopravdy stojí. Někdy je to překvapivě málo, jindy naopak dost, jen o něčem jiném, než se říká.

Proč se výživová doporučení pořád mění?

Za většinou sporů o jídlo stojí jeden metodický rozdíl, který stojí za to pochopit hned na začátku, protože se pak vrací u skoro každého bodu.

Pozorovací (kohortové) studie sledují velké skupiny lidí a hledají souvislosti. Umí najít, že lidé, kteří jedí něco určitého, mívají i jiné zdravotní ukazatele. Neumí ale říct, co je příčina a co následek. Randomizované studie naopak lidi náhodně rozdělí a něco jim skutečně změní. Ty umí příčinu zachytit, ale bývají kratší a menší.

Když si tyhle dva typy odporují, není to tím, že by jedna strana lhala. Je to tím, že měří něco trochu jiného. Uvidíte to hned u sladidel.

Musíte snídat a jíst pětkrát denně?

Tady je nejčerstvější odpověď, jakou máme. Přehled Cochrane z února 2026 shrnul 22 randomizovaných studií s 1995 dospělými s nadváhou nebo obezitou a došel k závěru, že přerušovaný půst přináší proti běžnému výživovému poradenství malý nebo žádný rozdíl v úbytku hmotnosti. Jistota důkazu byla přitom hodnocena jako nízká, takže ani ten závěr není betonový.

Autoři to komentovali dost jasně: současné důkazy neodpovídají nadšení, které kolem přerušovaného půstu panuje na sociálních sítích. Zároveň upozornili, že studií s dlouhým sledováním je málo.

Jiné metaanalýzy vycházejí pro půst příznivěji. Rozdíl je hlavně v tom, s čím se srovnává. Cochrane porovnával s aktivním výživovým poradenstvím, tedy s někým, kdo taky něco dělá, kdežto část ostatních prací srovnávala s běžným stravováním bez zásahu.

Praktický závěr je nezáživný, ale poctivý: počet jídel denně sám o sobě nerozhoduje. Vynechaná snídaně není problém, pokud přes den přijmete, co potřebujete. Přerušovaný půst může někomu vyhovovat jako způsob, jak se do celkového příjmu vejít, ale zázrak to není.

Jsou nasycené tuky ten hlavní problém?

Tady je ta zmíněná vnitřní rozporuplnost nových doporučení, a je docela pikantní.

Americká výživová doporučení pro roky 2025 až 2030, zveřejněná v lednu 2026, na jedné straně ponechala dosavadní strop pro nasycené tuky, tedy pod 10 % celkového denního příjmu energie. Na straně druhé mezi možnosti na vaření zařadila máslo a hovězí lůj. Právě tenhle rozpor vytkla nová doporučení řada odborných pracovišť včetně American Heart Association a nutričních pracovišť Harvardu a Stanfordu: dodržet strop a zároveň se řídit tou obrázkovou částí je obtížné.

Co se o tucích říct smí, je jedno ze schválených tvrzení Evropské unie: „Nahrazení nasycených tuků nenasycenými tuky ve stravě přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi."

Všimněte si formulace. Nemluví o nemoci, mluví o hladině cholesterolu. A hlavně nemluví o tom, že byste měli tuky vyřadit, ale že je máte čím nahradit. To je celý rozdíl: záleží na tom, co přijde na místo nasycených tuků. Rafinované sacharidy dobrá náhrada nejsou.

Škodí rostlinné oleje s omega-6?

Kyselina linolová je hlavní omega-6 mastná kyselina v řepkovém, slunečnicovém a sójovém oleji, a v posledních letech si vysloužila pověst prozánětlivé látky.

Zatím největší souhrn na tohle téma (Sadeghi a kolektiv, Journal of Translational Medicine, 2025) prošel 150 publikací a zjistil, že vyšší příjem omega-6 i jejich vyšší hladiny v krvi jsou spojeny s nižší celkovou úmrtností. Slovo „spojeny" tam patří a je důležité: šlo o pozorovací data, takže ukazují souvislost, ne příčinu.

Regulatorně se dá o omega-6 říct tohle: „Kyselina linolová přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi." Podobné schválené tvrzení má i kyselina alfa-linolenová, tedy rostlinná omega-3.

Poměr omega-6 ku omega-3 je oblíbené téma, ale praktičtější je zvýšit příjem omega-3 (tučné ryby, ořechy, lněné semínko) než honit se za vyřazením omega-6.

Tloustne se z umělých sladidel?

Tohle je učebnicová ukázka toho rozporu z úvodu.

Metaanalýza randomizovaných studií (Qin a kolektiv, Frontiers in Nutrition, 2025) zahrnula 9 studií s 1457 lidmi a porovnávala uměle slazené nápoje s neslazenými. Nenašla mezi nimi rozdíl v hmotnosti, obvodu pasu, glykemii, glykovaném hemoglobinu, cholesterolu, triglyceridech ani krevním tlaku.

Pozorovací studie přitom opakovaně nacházejí u konzumentů dietních nápojů horší zdravotní ukazatele. Nejpravděpodobnější vysvětlení je obrácená příčinnost: po dietních nápojích častěji sahají lidé, kteří už metabolický problém řeší. Sladidlo pak nese vinu za něco, co bylo dřív než ono.

U konkrétních náhradních sladidel (třeba xylitolu nebo erythritolu) navíc existují schválená tvrzení: konzumace potravin s nimi místo cukru vede k nižšímu nárůstu glukózy v krvi po jídle než u potravin s cukrem a přispívá k zachování mineralizace zubů. Podrobněji jsme to rozebrali v článcích o aspartamu a o přírodních sladidlech.

Je sója zdravá, nebo toxická?

Sója je zajímavá tím, že se o ní tvrdí obojí, a v obou směrech se přehání.

Sójové boby obsahují bílkovinu, tuk s převahou nenasycených mastných kyselin a isoflavony, což jsou rostlinné látky strukturně podobné estrogenu. Podobné ale neznamená stejné a jejich působení v těle je slabší a jiné než u samotného estrogenu.

Zajímavý je pohled do evropského registru tvrzení. Žádost o tvrzení, že sójová bílkovina snižuje hladinu cholesterolu v krvi, byla zamítnuta. To je docela dobrá ilustrace toho, jak přísné to síto je: sója je běžná potravina, ale nárok na účinek jí schválený nebyl.

Fermentované sójové výrobky (miso, tempeh, natto) se od nefermentovaných liší zpracováním a natto je navíc výrazným zdrojem vitamínu K2 ve formě MK-7, což rozebíráme v článku o vitamínu K2. Pokud užíváte léky na štítnou žlázu, řešte načasování sóji se svým lékařem nebo lékárníkem, ne s internetem.

Jsou celozrnné obiloviny špatné?

Celozrnné výrobky se v posledních letech dostaly do křížové palby, hlavně kvůli lepku a sacharidům.

Věcně: celé zrno obsahuje kromě škrobu i vnější vrstvy s vlákninou. Mezi ni patří i beta-glukany z ovsa a ječmene, a právě u nich existuje schválené tvrzení, že přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi. Podmínkou je příjem 3 g beta-glukanů denně, čemuž odpovídá přiměřená porce ovsa, ovesných otrub, ječmene nebo ječných otrub.

Výjimky samozřejmě existují. Lidé s celiakií nebo neceliakální glutenovou citlivostí musí zdroje lepku řešit, což je ale individuální zdravotní situace, ne obecné pravidlo pro všechny. Rozdíl mezi obojím jsme popsali v článku o celiakii.

Jsou geneticky upravené potraviny nebezpečné?

U GMO je zásadní vědět, jak to v Evropě vlastně chodí, protože to samo o sobě odpovídá na většinu obav.

Každá geneticky upravená plodina musí před vstupem na evropský trh projít samostatným posouzením bezpečnosti u Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Posuzuje se složení, možná toxicita i alergenní potenciál, a to u každé jednotlivé úpravy zvlášť. Není to tedy tak, že by se „GMO" schvalovalo jako celá kategorie.

Otázka herbicidů, které se u některých plodin používají, je samostatné téma regulace pesticidů. S bezpečností genetické úpravy jako takové přímo nesouvisí a míchat obojí dohromady vede jen ke zmatku.

Škodí vejce srdci?

Vejce se desítky let řešila kvůli obsahu cholesterolu ve žloutku.

Na tom obsahu nic nemění nikdo: žloutek cholesterol obsahuje. Posun je jinde, v tom, jak se dnes dívá na jednotlivé potraviny obecně. Nová doporučení i odborné společnosti kladou důraz na celkový stravovací vzorec, ne na hodnocení jedné potraviny izolovaně. Cholesterol z jídla a cholesterol v krvi navíc nejsou totéž a nejsou propojené jedna ku jedné.

Vejce jsou zároveň zdrojem bílkovin a některých mikroživin. Kolik jich komu sedí, je otázka celkového jídelníčku a případně individuální domluvy s lékařem, ne univerzální číslo z internetu.

Jsou nízkotučné potraviny nejlepší volba?

Kampaň proti tuku z konce minulého století měla jeden nechtěný důsledek: tuk se ve výrobcích často nahradil rafinovanými sacharidy a přidaným cukrem. Samotné snížení tuku bez ohledu na to, čím se nahradí, tedy nefunguje jako strategie.

Jedna kategorie tuků je ale skutečně vyřešená, a to i právně. Průmyslově vzniklé trans-mastné kyseliny mají v Evropské unii závazný limit: nejvýše 2 g na 100 g tuku v potravinách pro konečného spotřebitele. Platí od dubna 2021 a týká se trans-tuků jiných než těch, které se přirozeně vyskytují v živočišném tuku.

Tady tedy žádná debata neprobíhá. U ostatních tuků je otázka spíš to, čím nahrazujete co, jak zaznělo výše.

Kolik sacharidů a hlavně jakých?

Poslední bod je nejčastěji redukovaný na hádku „low carb versus low fat", což je ale špatně položená otázka.

Rozdíl mezi celozrnnou moukou a rafinovanou není v tom, že jedna je sacharid a druhá ne. Obě jsou. Liší se tím, co je kolem: vláknina, která zpomaluje trávení, a mikroživiny ve vnějších vrstvách zrna.

S tím souvisí i rozdíl mezi glykemickým indexem a glykemickou zátěží. Index popisuje samotnou potravinu, zátěž počítá i s tím, kolik jí sníte a s čím. A protože potraviny nejíme samostatně, je zátěž celého jídla výpovědnější než index jedné suroviny. Kombinace sacharidu s vlákninou, tukem a bílkovinou mění výslednou odpověď.

Americká doporučení 2025 až 2030 přitom zaujala poměrně tvrdý postoj k přidaným cukrům, rafinovaným obilovinám a silně zpracovaným potravinám. V tomhle bodě se s odbornou kritikou nerozcházejí.

Klíčová čísla na jednom místě

Co zatím nevíme?

Poctivá část, protože bez ní by tenhle text byl jen další seznam jistot.

U většiny bodů výše platí, že máme data o ukazatelích, ne o tom, jak konkrétnímu člověku dopadne život. Cochrane sám upozorňuje, že dlouhodobých studií je u půstu málo a že většina zahrnutých prací zkoumala převážně bílou populaci v bohatých zemích.

U omega-6 jsou nejsilnější data pozorovací. Ta ukazují souvislost a nedokážou vyloučit, že za výsledkem stojí celkový životní styl lidí, kteří rostlinné oleje jedí víc.

U sladidel se rozcházejí randomizované a pozorovací studie a vliv na střevní mikrobiom se zatím zkoumá. Tvrdit dnes definitivní odpověď by bylo předčasné v obou směrech.

A jedna obecná věc. Doplněk stravy ani jednotlivá potravina nejsou lék a nic z výše uvedeného není návod na léčbu nebo prevenci onemocnění. O účincích potravin a doplňků se v Evropské unii smí uvádět jen to, co je oficiálně schváleno, a ten seznam je výrazně kratší než to, co se běžně tvrdí. Právě proto jsme u každého bodu psali radši o hladinách, obsahu a doporučeném příjmu než o nemocech.

Zdroje

1. Garegnani LI, Oltra G, Ivaldi D, et al. Intermittent fasting for adults with overweight or obesity. Cochrane Database Syst Rev. 2026;2(2):CD015610. PMID: 41692034. DOI: 10.1002/14651858.CD015610.pub2.
2. U.S. Department of Health and Human Services, U.S. Department of Agriculture. Dietary Guidelines for Americans, 2025–2030. 2026.
3. Blumenthal RS, Morris PB, Gaudino M, et al. 2026 ACC/AHA Guideline on the Management of Dyslipidemia. J Am Coll Cardiol. 2026;87(19):2624–2757. PMID: 41824590. DOI: 10.1016/j.jacc.2025.11.016.
4. Sadeghi R, Norouzzadeh M, HasanRashedi M, et al. Dietary and circulating omega-6 fatty acids and their impact on cardiovascular disease, cancer risk, and mortality: a global meta-analysis of 150 cohorts and meta-regression. J Transl Med. 2025;23:314. DOI: 10.1186/s12967-025-06336-2. (pozorovací data)
5. Qin L, Yu Y, Yu R. Artificially sweetened beverages do not influence metabolic risk factors: a systematic review and meta-analysis. Front Nutr. 2025;12:1482719. DOI: 10.3389/fnut.2025.1482719.
6. Nařízení Komise (EU) č. 432/2012, seznam schválených zdravotních tvrzení (nenasycené tuky, kyselina linolová, beta-glukany, náhradní sladidla).
7. Nařízení Komise (EU) 2019/649, limit transmastných kyselin v potravinách.
8. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin.

Článek má informativní a vzdělávací charakter, shrnuje závěry uvedených institucí a zdrojů a nenahrazuje individuální konzultaci s lékařem nebo lékárníkem.