Pouze osvědčený a kvalitní sortiment
Doprava nad 4 000 Kč bez DPH zdarma
Poradenství k produktům pro zákazníky

Očkování, poruchy vývoje a imunity u dětí – Část II.

Obsah článku:

Zpět na začátek »

5. Mechanismus poškození očkováním

Kritikům očkování dlouho chyběl argument, jak prokázat poškození očkováním. Chyběla sjednocující teorie, která by poskytla konzistentní a logické vysvětlení všech symptomů postvakcinačního poškození. Tato teorie ale již existuje. Je ověřitelná na různých úrovních, od biochemických a imunologických studií na úrovni buněk, studiemi na zvířatech i epidemiologickými studiemi na lidech. Jde o teorii excitotoxického a imunitního poškození mozku, která je v současné době vědci zabývajícími se nervovým systémem intenzivně studována a rozvíjena. Jedním z těchto vědců je Dr. Russell Blaylock, www.russellblaylockmd.com, s kterým na některých projektech pracovala i česká vědkyně prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. Prof. Strunecká se zabývala speciálně vlivem hliníku na nervový systém a jeho interakce s fluorem. Doporučuji vaší pozornosti knihy prof. Strunecké „Přemůžeme autismus?“ a k vydání chystanou „Dobu jedovou“.

S ohledem na to, co již bylo uvedeno, je třeba si položit některé otázky:

  • Jaké procento dětí je ohroženo nežádoucími účinky očkování?
  • Týká se riziko očkování jen některých dětí nebo všech?
  • A jak předem vytipovat předem rizikové děti?
  • Je očkování skutečně prospěšné pro dětský imunitní systém a neškodí jejich nervovému systému?
  • Proč děti po očkování tolik pláčou?

Na začátek pár citací:

Studie publikovaná v časopise NeuroToxicology v září 2009. Hepatitis B (= nákazlivá žltačka/žloutenka typu B – pozn. red.) vakcína obsahující thimerosal způsobila závažné opoždění rozvoje životně důležitých reflexů u novorozených mláďat makaků. 13 jedinců dostalo vakcínu hepatitis B obsahující standardizované množství thimerosalu (rtuti) odpovídající dávce, kterou dostávají kojenci, 4 jedinci dostali jako placebo solný roztok, 3 jedinci nedostali žádnou injekci. Neočkovaná zvířata se vyvíjela normálně.

Neuromolecular Medicine, 2007: Christopher Shaw, PhD. [Department of Ophthalmology and Program in Neuroscience, University of British Columbia, Vancouver, Kanada], studie syndromu války v Zálivu: „testování ukázalo poruchy motorických funkcí ve skupině dostávající hliník … byly pozorovány závažné poruchy kognitivních funkcí ve skupině, která dostala hliník i skvalen… Skupiny, které dostaly hliník také projevovaly signifikantní poruchy motorických neuronů (35%) a zvýšený počet astrocytů (350%) v lumbální míše.“

http://www.huffingtonpost.com/…_289288.html

Článek se zabývá studií o souvislosti autismu (ASD) u chlapců a zahájení očkování proti hepatitis B u novorozenců v USA (aplikují ji během prvních 12 hodin po narození!!! ). Došlo k prudkému zvýšení incidence ASD během cca 3 let po zahájení tohoto očkování. Chlapci očkování proti hep. B mají cca 3× vyšší riziko ASD než neočkovaní.

Autismus je uveden jako nežádoucí účinek na příbalovém letáku DTaP vakcíny Tripedia. Uvádí se v něm: „nežádoucí účinky hlášené během používání vakcíny po schválení zahrnují idiopatickou trombocytopenickou purpuru, SIDS, anafylaktické reakce, celulitis, autismus, epilepsii grand mal, encefalopatii, hypotonii, spavost a zástavu dýchání.“ (http://www.vaccineshoppe.com/image.cfm?…). Pozn.: americký příbalový leták má 13 stran drobného hustého textu, český příbalový leták Infanrixu má pouze 6 stran. Jaké informace v něm asi chybí?

Jaká jsou spojení a souvislosti mezi výše uvedenými pozorováními, obrovským nárůstem chronických nemocí u dětí, převážně imunitního a nervového systému? Co je spojuje? Proč některé dítě po očkování dostane astma, druhé potravinové alergie, třetí začne vykazovat odchylky ve vývoji nervového systému, jiné začne být hyperaktivní nebo autistické a ještě další onemocní autoimunní nemocí, například diabetem? Co to spojuje?

Proč děti po očkování tolik pláčou, neobvyklým, vysokým ostrým pláčem? Proč mají horečku a otok v místě vpichu? Co se vlastně při takové reakci s jejich tělíčkem děje?

Proč lidé často říkají, že po očkování proti chřipce dostali chřipku, přestože dostali subjednotkovou vakcínu, která neobsahuje kompletní infekční virus? Výrobci tvrdí, že není možné, aby dostali chřipku – a mají pravdu – přesto lidé mají chřipkové příznaky. Co se v nich děje?

Musíme se opět podívat na složení současných vakcín. V principu jde o směs antigenů, různě čištěných a štěpených, některé jsou navázány na nosiče, například polysacharidy, hliník, toxoidy tetanu a záškrtu. Přes snahu o vyčištění se do vakcíny vždy dostanou zbytky všech chemikálií z výroby, formaldehyd například. Dále jsou ve vakcíně zbytky buněčných kultur se všemi nečistotami, neznámými viry, zbytky DNA, zbytky kultivačních médií, antibiotik, dezinfekčních látek. A pak velmi důležitá složka, tzv. imunitní adjuvans. Látky, které do vakcíny musí být dodány, aby fungovala. Právě ty nejmodernější vakcíny, kde je původní antigen hodně pozměněn, aby nevyvolával akutní zánětlivou reakci (kterou lékaři a mnozí rodiče neradi vidí), potřebují něco, co „nakopne“ imunitní systém, aby začal reagovat. Samotný pozměněný antigen to totiž nedokáže.

Existují vakcíny bez adjuvans, ale ty nejčastější dětské ho obsahují. Přidání adjuvans totiž výrobu vakcíny zlevní, stačí použít méně antigenu. Skutečnost, že dochází i k postižení dětí po vakcíně bez adjuvans (např. Priorix po kterém se může rozvinout autismus), je známkou preexistujícího zatížení organismu s mozku a patologické aktivace imunitního systému antigeny z vakcíny.

Nejčastějším používaným adjuvans jsou soli hliníku, v některých vakcínách je použit skvalen. Hliník se používá nejčastěji jako hydroxid a fosforečnan. Jeho množství ve vakcínách je různé, ale v těch nejběžnějších, jako je hexavakcína, DTaP vakcína, pneumokoková vakcína je ho značné množství, řádově stovky mikrogramů (http://www.scribd.com/…-Ingredients).

Hliník ve vakcínách, jeho biokinetika, vylučování, přesun v rámci organismu a vliv na imunitu a nervový systém nebyl před zavedením do vakcín systematicky zkoumán. Byl prostě přidán do vakcín jako adjuvans. Přitom je velmi pravděpodobné, že tvůrci těchto vakcín moc dobře věděli, že dělá něco s imunitním systémem, jinak by ho tam nedali. Hliník je dobře známý kontaktní alergen.

Podezření na jeho nežádoucí účinky v organismu existovalo. Je známo, že lidé s nefunkčními ledvinami, kteří chodí na dialýzu, musejí mít tekutinu používanou při dialýze uměle ochuzenou o hliník, jinak trpěli závažnými potížemi. Také u nedonošených dětí zjistili, že množství hliníku, které přijaly nitrožilně, koreluje s poklesem kognitivních schopností v batolecím věku. Z těchto zkušeností vyplynula nová norma pro parenterální příjem hliníku, který je pro novorozence a lidi se selháním ledvin stanovena na 5 mikrogramů na litr, kg váhy a den. Na celé nedonošené dítě to je kolem 10–15 mikrogramů na den.

Lze logicky předpokládat, že ledviny tříměsíčního dítěte nejsou o moc výkonnější než ledviny novorozence, každý jistě ví, že kojencům se právě z tohoto důvodu nesmí solit strava! Přesto množství hliníku obsažené v povinných vakcínách toto množství překračuje o řád! Hexavakcína obsahuje celkem 800 mikrogramů hydroxidu hlinitého, v kombinaci s pneumokokovou vakcínou se dostáváme na množství přesahující miligram, přesně 1,32 miligramu. Trocha jednoduché aritmetiky nás dostává k množství přesahující normu cca 60×.

No a co? Hliník je přece skoro všude, v pitné vodě je povoleno 200 mikrogramů na litr, co je tedy problém? Problém je v tom, že hliník přijatý ve stravě nebo vodě ve formě jednoduchých solí se v těle chová úplně jinak než hliník aplikovaný ve vakcíně, navázaný na antigen. Byly dělány studie s radioaktivně značeným injekčně podaným hliníkem. Ukázalo se, že v místě vpichu přetrvává po dlouhou dobu, ale současně se z místa vpichu rychle šíří v těle a usazuje se v různých orgánech včetně mozku. Poločas vylučování snědeného hliníku se počítá na hodiny, poločas vylučování hliníku z vakcíny se odhaduje na několik let. Pokud je dítě opakovaně každý měsíc očkováno podle platného očkovacího kalendáře, hliník se v jeho těle kumuluje.

A co nám tedy hliník v těle dělá? Dělá to, kvůli čemu byl do vakcíny dodán: stimuluje imunitní systém. Problém je, že ho stimuluje i v mozku a ne málo a že ho stimuluje neustále, roky. Bylo zjištěno, že aktivace imunitního systému po očkování trvá až dva roky! Při přirozené infekci dochází k prudké aktivaci imunitního systému, která je ale po zvládnutí infekce okamžitě „uhašena“. Tělo pak má čas a možnosti k nápravě škod. Zánět je jako válka, dochází ke škodám, zničení buněk a tkání, poškození volnými radikály. To vše je třeba uklidit a obnovit. Po očkování trvá stimulace roky a ke zklidnění nikdy nedojde.

Trvalá a patologická aktivace imunitního systému se ukazuje být hlavním mechanismem poškození očkováním. Chronický zánět a z něj vyplývající důsledky pro mozek a zbytek těla je hlavním patofyziologickým mechanismem u autismu, Alzheimerovy nemoci a dalších degenerativních nemocí nervového systému a u nemocí imunitního systému.

Imunitní systém mozku tvoří buňky mikroglie a astrocyty. Jsou schopny se pohybovat mezi neurony a jejich výběžky a dělají přesně to, co imunitní buňky v těle. Likvidují bakterie a viry, likvidují poškozené buňky a mají velmi významnou úlohu ve vývoji mozku.

Vývoj mozku probíhá nejbouřlivěji v posledním trimestru těhotenství a v prvních dvou letech života. Některé struktury ale dozrávají mnohem později. Vývoj probíhá ve dvou fázích, nejprve se bouřlivě množí neurony a tvoří mnoho spojení – synapsí svými výběžky. Po této fázi ale musí nastat druhá fáze, jakési pletí. Tj. musí se rozhodnout, které neurony a synapse zůstanou a které se odstraní. Proces pletí, stejně jako růst,

vyzrávání a migrace neuronů, je prováděna za pomoci kombinace signálů, které zahrnují přesně kontrolované kolísání hladiny glutamátu v mozku, produkci specifických cytokinů uvolňovaných mikroglií v určitých časových sekvencích. Toto pletí – fyzickou likvidaci neuronů a jejich výběžku provádí právě imunitní buňky mikroglie.

Správný průběh tohoto procesu a tedy i správné fungování mozku záleží na přesné regulaci hladiny glutamátu v mozku. Vše, co naruší tuto přesnou regulaci (zejména jeho vychytávání) poškozuje vývoj mozku – rtuť, hliník, infekce, MSG (glutamát). Po požití glutamátu ve stravě stoupne jeho hladina v mozku až 25×. Glutamát je jedním z hlavních neurotransmiterů v mozku, působí na cca polovině synapsí. Jeho zvýšená hladina vede k tzv. excitotoxicitě, působí na neurony excitačně a to může vést k jejich poškození a smrti.

Snad každý z vás ví, že děti do tří let by neměly ve stravě přijímat glutamát. Rozumní rodiče se to snaží dodržovat, přestože asi nevědí, kde všude se skrývá. Nejen pod názvem glutamát sodný nebo jiné jeho soli, ale jde také o E620–5, hydrolyzovaný sójový protein, kvasnicový extrakt, modifikovaný škrob a podobně. Děti s autismem nebo i mírnějším poškození mozku by se mu měly striktně vyhýbat! Podobně škodlivě působí i aspartam a jiná sladidla. Viz kniha Dr. Blaylocka „The Taste that Kills“ („Chuť, která zabíjí“) a připravovaná kniha prof. Strunecké „Doba jedová“ o excitotoxických potravinách. Lepek a hlavně jeho toxické peptidy obsahují hodně glutamátu, možná i proto mnoho autistů profituje z bezlepkové diety. Ve světle znalostí o vlivu glutamátu na mozek dětí vypadá jako naprostý výsměch Big Pharmy skutečnost, že je obsažen v některých vakcínách, například rotavirové vakcíně RotaShield. V Rotarixu není (uveden).

Mikroglie se běžně nachází v klidovém stavu. Aby se začala pohybovat a pracovat, musí být aktivována. První aktivace, neboli priming, vybudí glii do pohotovostního režimu. Další aktivační impuls spustí plnou aktivitu. Aktivaci mikroglie může způsobit vícero faktorů. Nejčastějším je infekce. Vědci již dávno vědí, že mozek není izolován od těla, že hematoencefalická bariéra (bariéra chránící mozek před chemickými a imunitními vlivy z těla) je velmi propustná a že mozek přímo reaguje na to, co se děje v těle. Jakákoli systémová infekce, třeba chřipka, vede k imunitním reakcím v mozku. Nehledě na to, že se začíná tvořit až kolem 6. měsíce věku a plně vyvinuta je až kolem 2 let.

Dostávám se k odpovědi na jednu z otázek položených v úvodu této kapitoly. Jak to, že lidé mají po očkování proti chřipce chřipkové příznaky, přestože nemohou mít chřipku z vakcíny?

Všichni víme, jak se cítíme duševně, když máme chřipku. Bolí nás hlava, oči, jsme přecitlivělí na smyslové vjemy, vůbec nám to nemyslí, jsme zmatení, můžeme i delirovat. Co způsobuje tyto symptomy, které jsou prakticky totožné s těmi, které popisují někteří lidé po očkování proti chřipce? Způsobuje je akutní zánětlivá reakce v mozku, mozek je zachvácen zánětem, topí se ve volných radikálech a neurony jsou excitovány. Osud našich neuronů záleží na tom, jestli k této reakci došlo při akutní infekci nebo při očkování. Všichni víme, jak probíhá chřipka. Když si to nepokazíme paraleny, do týdne jsou tyto symptomy pryč. Tělo uhasí zánět, opraví škody, doplní antioxidanty a jsme fit. Ale po očkování trvá stimulace roky, ne dny. Po akutní fázi nastane fáze chronická, s únavou, bolestmi hlavy, narušením duševních schopností atd. Každoroční očkování proti chřipce tento stav udržuje a opakovaně posiluje.

Základní příčinou těchto potíží je tedy poškození mozkových buněk zánětem, excitotoxiny a volnými radikály. Dochází k tomu jak při přirozené infekci, tak při očkování, úrazu a intoxikaci. Konvenční medicína zná termín organický psychosyndrom. Jsou to poruchy chování, sociability, paměti, ztráta dovedností, emoční problémy, záchvaty křečí atd., které se rozvinou u člověka v důsledku vážného poškození mozku například úrazem, po operaci tumoru, po zánětu mozku, po delším bezvědomí. Mechanismus, který stojí v pozadí tohoto syndromu, je tentýž, který jsem popsala výše.

Na biochemické úrovni dochází k patologické a chronické aktivaci glutamátových receptorů neuronů a glie, což vede ke zvýšení hladiny glutamátu v mezibuněčném prostoru a poškození buněk. Pro zájemce o detaily odkazuji na původní práce Dr. Blaylocka a prof. Strunecké.

Hliník je jednou z látek, která je schopna aktivovat mikroglii. Kolik hliníku děti ve vakcínách vlastně dostanou? Dávka hliníku ze všech povinných dětských vakcín je 4,2 miligramů hydroxidu hlinitého, inkasováno během prvních pěti let života. Během prvních 18 měsíců věku dítě dostane 3,2 miligramy hydroxidu hlinitého. Pokud mu rodiče dopřejí pneumokokovou vakcínu, ta při třech dávkách přidá další 1,5 mg, tj. dítě dostane během prvních 5 let života celkem 5,7 mg AlOH. Když víme, jak se chová hliník po injekčním podání, je to celkem dost. Navíc jde o vysokou, bolusovou dávku, kdy dochází ke skutečně prudkému zvýšení hladiny hliníku.

Nyní se dostáváme k odpovědi na další položenou otázku: proč děti po očkování tolik pláčou? Při běžné infekci a horečce obvykle nepláčou, maximálně jsou mrzuté a ufňukané. Ani my neřveme bolestí, když máme chřipku. Existuje jen málo akutních infekcí, kdy pacient pociťuje natolik silné bolesti, že křičí. Jednou z nich je neuroinfekce, zánět mozku a mozkových blan. Takže děti po očkování pláčou, protože mají zánět mozku. Matky, které ten pláč někdy slyšely (včetně mě), ho okamžitě rozpoznají, protože se liší od běžného dětského pláče a nikdy ho nezapomenou. Dokonce se mu říká encefalitický křik, „cri encephalique“.

Takže pokud vaše dítě po očkování pláče neobvyklým, ostrým, neutišitelným pláčem, má vytřeštěné oči, nedá se utišit, viditelně trpí – tak ho nebolí místo vpichu, ale hlava! Má akutní postvakcinační encefalitis! Podle příbalového letáku k Infanrixu Hexa je tato reakce kontraindikací podání další dávky! Váš lékař to nejspíše neví, je na vás postarat se, aby byla kontraindikace dodržena a reakce nahlášena! Podle mě by tato reakce měla být kontraindikací všech dalších očkování, přinejmenším těch, které obsahují hliník.

S ohledem na tyto skutečnosti je nutné znát praxi bezpečnostních studií vakcín. Sám Dr. Thomas Jefferson, člen předsednictva European Program for Improved Vaccination Safety Surveillance a předseda divize Cochrane Collaboration, prohlásil, že většina studií o bezpečnosti dětských vakcín je bezcenná: „Existuje i nějaký dobrý výzkum, ale převažuje ten špatný. Veřejnost je klamána, protože nebyly provedeny řádné studie.“ (http://consumercide.com/…erson01.html).

Co se ve studiích vakcín používá jako placebo u kontrolní skupiny? Obvykle jiná vakcína, např. se srovnává vakcína se rtutí s vakcínou s hliníkem. Nebo se používá směs látek obsažených ve vakcíně bez antigenu. Prostě a jednoduše se srovnává se jedna toxická směs s druhou. To je nutno mít na paměti, když v příbalovém letáku čtete, že dotyčná vakcína „nevykazovala více nežádoucích účinků než placebo.“ Tak se testovala například „bezpečnost“ Gardasilu/Silgardu, vakcíny proti HPV. Je třeba vědět, co bylo

použito jako placebo. Pokud to bylo něco jiného než destilovaná voda nebo fyziologický roztok, tak jsou údaje o bezpečnosti bezcenné.

Takové studie obvykle neukáží rozdíl v četnosti nežádoucích účinků, což je falešně vydáváno za důkaz bezpečnosti. Např. studie vylučující rtuť jako příčinu autismu (placené farmaceutickými firmami) sledují skupinu dětí očkovaných vakcínou se rtutí se skupinou dětí očkovaných vakcínou s hliníkem, nikoli s neočkovanou skupinou. Je to stejné, jako kdybychom zjišťovali toxicitu nějakého antibiotika na ledviny a porovnávali ho s jinou látkou se známým nefrotoxickým účinkem a pak prohlásili, že to antibiotikum není toxičtější než placebo. Zdá se vám to absurdní? Přesto je to u vakcín standardní postup.

Dále se ve studiích hodnotí se jen krátkodobé hladiny protilátek, i vedlejší účinky se sledují jen krátce (řádově dny až týdny). Testování dětských vakcín probíhá na obvykle pár desítkách až stovkách osob po dobu max. několika týdnů!!! Skutečnými pokusnými králíky jsou první děti očkované po schválení vakcíny, na nich se ukáže, co vakcína skutečně dělá, viz výše uvedený příbalový leták Tripedia.

Zpět na začátek »

6. Jak vytipovat rizikové děti?

S ohledem na realitu povinného očkování v našich zemích, je velmi nepravděpodobné, že by většina rodičů odmítala očkování. Informace, které jste si právě přečetli, jsou naprosté většině naší populace (i lékařům) neznámé, přestože jsou obecně dostupné. Rodiče jsou svázáni zákonem, mnohdy mají jen omezené možnosti výběru. Kromě toho je mnoho z nich v pasti strachu z očkování a současně i strachu z nemocí. Očkovat si přejí, ale bezpečně. Pediatři ve stávajícím systému očkovat musejí, jinak by skončili. Je absurdní, že pediatr nemůže pro konkrétní dítě vydat chronickou nebo trvalou kontraindikaci očkování, může uznat pouze akutní kontraindikaci. Chronickou kontraindikaci dítěti musí dát odborný lékař, neurolog, imunolog nebo jiný. Je to absurdní, že pediatři toto právo nemají, vždyť oni dítě nejlépe (hned po rodičích) znají, znají jeho celkovou životní situaci. Pediatři ale přesto mají možnosti, jak omezit rizika, především tím, že si přečtou příbalové letáky, budou striktně dodržovat kontraindikace, budou si uvědomovat, co mají v ruce, když drží stříkačku s vakcínou, a budou ke každému dítěti, které očkují, přistupovat, jako by bylo jejich vlastní. Leckdo se asi teď smutně pousmál, protože realita je jiná. Snad jen polská ministryně zdravotnictví, která odmítla nakoupit vakcíny proti prasečí chřipce, zastává toto krédo – přistupovat ke každému pacientovi, jako by to byl člen rodiny.

Vyplývá z toho, že hlavní díl odpovědnosti leží na rodičích. Oni musejí být informování, poučeni a bděle střežit zájmy svých dětí.

V první řadě je třeba zjistit, jaké jsou rizikové faktory pro poškození očkováním. Dr. Tinus Smits ve své knize „Autism – beyond despair“, dostupné na http://www.emryss.eu/…detail.lasso?…, uvádí pár příkladů. Když jsem si prošla své případy, viděla jsem něco podobného jako on. Děti, které měly nějaké vážné problémy po očkování, neměly nikdy zcela čistou anamnézu. V anamnéze poškozených dětí se podle Dr. Smitse často vyskytuje u rodičů: očkování před početím (i otec), užívání návykových látek matkou (kouření, drogy), léčba neplodnosti a/nebo udržování těhotenství, medikace matky během těhotenství, porodu a kojení, infekční onemocnění v těhotenství, anestezie a operace před a v těhotenství, výměna nebo implantace nové amalgámové plomby v těhotenství.

Rizikové děti jsou všechny, které si do života nesou nějakou toxickou zátěž. V dnešní době téměř všechny. Zejména ale ty, kde těhotenství neproběhlo zcela fyziologicky, kde byly podávány léky, byly nedonošené, proběhl operativní porod, nedostatečné kojení, antibiotika a jiné léky. Katastrofy nastávají obvykle při kombinaci nebo kaskádě několika faktorů, je to jak padající domino. Vakcína bývá už jen tou poslední kapkou, kterou přeteče pohár. Na začátku je dítě s geneticky podmíněnou špatnou detoxikační schopností a/nebo sklonem k autoimunitě. Může dostat stejnou toxickou zátěž jako ostatní, ale pro něj budou důsledky závažnější. Toto dítě se může narodit rodičům, od nichž zdědilo nejen slabé geny, ale současně si nese i jejich energetický otisk narušený předchozími vlivy: kouření, drogy, tropické vakcinace, prodělané nemoci, hormonální léčba, stres atd. Takové dítě již při narození není zdravé. Na povrchu se ale zdravé může zdát. Když dostane očkování, může to být ta poslední rána.

I při nejlepší vůli se může stát, že se naočkuje dítě, kterému to ublíží. Myslím si ale, že by jejich množství mohlo být mnohem menší, kdyby se dodržovala určitá bezpečnostní pravidla. Jsou v rozporu s oficiální očkovací politikou, která je velmi bezohledná a riskantní. Je to vlastně ruská ruleta. Bohužel v praxi často vidíme zcela lehkomyslné nerespektování kontraindikací, očkování dětí krátce po nemoci, potlačování reakcí apod. s častokrát katastrofálním výsledkem. Nedávno se ke mně dostal článek imunoložky MUDr. Evy Daňkové o „správném“ chápání kontraindikací. Nevycházela jsem z údivu. Jaký dvojí metr na vakcíny a léky. Zaměřím se na největší perly:

Paní doktorka například píše:

„přecitlivělost na nejrůznější alergeny, i když se v očkovací látce nevyskytují; lékaři se například obávají podat některé živé vakcíny osobám s přecitlivělostí na penicilin, a přítomnost alergického onemocnění u očkované osoby nebo u jejích příbuzných; podání očkovací látky je kontraindikováno pouze v případě, že po její předchozí aplikaci (nebo po její složce) vznikla těžká anafylaktická reakce.“

Tak to je skutečně zajímavý dvojí metr. Prakticky každá vakcína obsahuje stopová množství antibiotik a jiných látek, na které je častá alergie, např. vaječná bílkovina. Obecně platí pravidlo, že když víme, že je člověk na něco alergický, tak ho tomuto alergenu vědomě nevystavujeme, Na každé potravině se dočteme „může obsahovat stopová množství lepku, sóji, arašídů“ apod., nebo dokonce „bylo baleno v závodě, kde se zpracovává pšenice, sója, arašídy“ apod. Takže musíme být opatrní, abychom náhodou nepozřeli alergen, ale injekčně do nás může být aplikován? V jídle nesmí být ani stopové množství, ale ve vakcíně ano?

„Přesto může ale nastat situace, že je nevyhnutelná revakcinace stejnou očkovací látkou, po které se již v minulosti vyskytla závažná alergická reakce. Očkování se provádí na lůžku metodou rychlé desenzibilizace na specializovaném pracovišti s možností resuscitace podle speciálních protokolů.“

Nedovedu si představit nemoc, která by vyvážila riziko takovéto reakce na vakcínu. Snad jen vzteklinu.

„Někteří lékaři mají obavy, že očkování multivalentními vakcínami se současnou aplikací další vakcíny je příliš velkou antigenní zátěží pro imunitní systém dítěte. Je však prokázáno, že imunitní systém má kapacitu odpovědět na extrémně velké množství antigenů (Cellular and Molecular Immunology, 1994). Je však třeba připustit, že při vysoké antigenní zátěži v jeden den by nemuselo dojít k vytvoření ochranné hladiny specifických protilátek na všechny aplikované antigeny.“

Skvělé, tak proč se tedy vyrábějí kombinované vakcíny, dokonce se kombinují navzájem? Pokud jde o získání imunity, mělo by být pečlivě zjištěno, jak dítě reaguje a ne to do něj cpát hlava nehlava.

Rozdíl proti přirozené infekci, kdy do těla vstupuje neustále mnoho antigenů, je hlavně v cestě vstupu. Když infekční agens vdechneme nebo spolkneme, v naprosté většině případů se o něj postará slizniční imunita, leukocyty a makrofágy. My ani nevíme, že k tomu došlo. A nevytvoříme protilátky. Příznaky nemoci máme pouze tehdy, když infekce překoná slizniční bariéru a dostane se dovnitř těla. A v takovém případě jde obvykle jen o jeden antigenní podnět. Nikdy nedostaneme současně např. spálu a chřipku, i když budeme současně vystaveni viru chřipky a streptokoku, onemocníme pouze jednou z těchto nemocí. Stimulace vakcinací je nepřirozená, obchází tuto bariéru a násilně nutí tělo reagovat na vícero antigenů najednou.

„Hypersenzitivní reakce patří mezi neočekávané nežádoucí účinky očkování, jejichž frekvence výskytu bývá tak nízká, že nemusí být popsány v SPC. Vakcíny obsahují řadu biologicky aktivních složek. Tyto látky jsou schopné vyvolat nežádoucí imunopatologické reakce, ale i reakce iritační. Je-li antigen spouštějící nežádoucí reakci znám, výrobci se jej snaží z očkovacích látek odstranit: např. thiomersal, vaječné proteiny. Očkovací látky mohou být dokonce náhodně kontaminovány i během přípravy a balení (např. latex), tyto složky nemusí být v SPC uvedeny“

Problém s thiomersalem nebyla jeho alergennost, ale toxicita!!! A výrobce se ho nesnažil odstranit. Firma Merck (= Merck, Sharp & Dohme = MSD; pozn. red.) věděla od 80. let 20. století, že to je problém, ale čekala až na tlak veřejnosti do počátku 21. století, než byl odstraněn. Ale ne ve vakcínách pro třetí svět, v těch se thiomersal používá doposud. A náhodná kontaminace? No tak to je ještě lepší. To mě moc neuklidňuje. Co třeba náhodná kontaminace HIV? Oooops, je nám líto, spletli jsme se?!? Maurice Hilleman přiznal, že zavlekli HIV a další pěkné viry do vakcín. A pak nevěděli co s tím. Viz video na Youtube.com, kde o tom sám mluví.

Další pěkná citace, kde se ukáže míra neznalosti problematiky hliníku:

„Oddálené hypersenzitivní reakce jsou zprostředkovány celulárními mechanismy. Jedná se vlastně o kontaktní alergii. V očkovacích látkách najdeme řadu složek, které jsou známé antigeny vyvolávající kontaktní alergii (aluminium, thiomersal, neomycin, ale i latex). Klinickým projevem je obvykle reakce v místě vpichu, která se objeví za 1 až 3 dny po aplikaci vakcíny.“

Takže paní doktorka si myslí, že s hliníkem je problém jen v místě vpichu. Kéž by tomu tak bylo. Jenže on cestuje do mozku i jinam.

A další perly:

„Thiomersal byl považován za příčinu lokálních i generalizovaných kožních reakcí typu opožděné buněčné přecitlivělosti i lymfadenopatie po aplikaci různých vakcín. Tato složka byla z většiny očkovacích látek již odstraněna.“

Proboha, rtuť je druhý nejjedovatější prvek na zemi hned po plutoniu, zubaři ho likvidují jako toxický odpad a ve vakcínách nám měl dělat starosti jen jako alergen? Nechybí mi tu něco?

„Neomycin je kontaktní alergen, ale byl publikován i případ anafylaxe. Kontaktní alergie na neomycin není považována za kontraindikaci vakcín, které jej obsahují.“

Tak to je ještě lepší. Na fakultě jsem se učila, že když má někdo alergickou reakci na antibiotikum nebo jiný lék, tak ho už nesmí dostat. Nějak si neumím vysvětlit tuto toleranci vůči vakcínám. Když budu vědět, že má někdo alergii na neomycin, tak ho nesmím namazat mastí, která ho obsahuje, ale píchnout vakcínu s ním můžu??? A co když bude mít anafylaktický šok? Argumentovat stopovým množstvím mi přijde podivné, vždyť je známo, že alergii může způsobit i minimální množství antigenu. Abyste měli ve zdravotní dokumentaci uvedenou alergii na penicilín, stačí, abyste po jeho podání měli pár pupínků nebo svědění kůže a už nikdy vám ho nedají. Ale na vakcínu musíte mít těžkou anafylaktickou reakci (pro laiky: v tu chvíli vám jde o život), abyste byli osvobozeni od jejího dalšího podání.

„Běžná alergická onemocnění jako polinóza, atopický ekzém či astma nejsou všeobecně kontraindikací aktivní imunizace. Jedinou výjimkou je očkování proti variole. Toto onemocnění bylo sice eradikováno, ale v současné době mohou být očkováni například vojáci (zahraniční mise).“

Je VĚDECKY prokázáno, že vakcíny vedou k posunu imunitní reakce směrem k TH2 složce, která je odpovědná za rozvoj alergie. Takže každé další očkování alergiků jejich stav zhorší. Ale to asi není pro většinu lékařů problém. Pacienti dostanou prostě silnější kortikoidy na astma, že?

Tak to je v kostce oficiální názor na očkování. Dokud nemáte život ohrožující reakci na vakcínu, tak můžete dostat další. I když už máte imunitní systém posunut směrem k alergiím, můžete dostat další očkování, vždyť se to spraví léky na alergii. Atd.

Obecně lehkomyslný přístup lékařů k očkování ilustruje fakt, že děti jsou očkovány i během hospitalizace! Těžko uvěřit, ale je tomu tak. Sama jsem na to narazila při pročítání některých kazuistik. Dítě cca rok staré, očkovali den po invazivním vyšetření močových cest v narkóze. Prostě nastal termín a nikdo se ani na vteřinu nezastaví a nezamyslí se nad tím, jestli je to vůbec nutné a hlavně, jestli je to vhodné a bezpečné. Děti neleží v nemocnicích jen tak, obvykle tam jsou proto, že mají nějaký závažný zdravotní problém. A někdy jsou i odloučeny od rodičů a stresovány. Očkovat v této situaci? Pro někoho to zjevně není problém.

Myslete na to, kdyby vaše dítě muselo do nemocnice. Buďte tam s ním, doprovázejte ho na všechna vyšetření a zákroky, nespusťte ho z očí. Je to vaše právo, být přítomni všemu (výjimkou je operační sál). Zkontrolujte si očkovací kalendář, a pokud se blíží termín očkování v době hospitalizace, výslovně ho zakažte, podepište reverz. Kdyby měli lékaři řeči, připomeňte jim Hippokratovu přísahu: „především neškodit“. A zeptejte se jich, jestli jsou si na sto procent jisti, že očkování v této situaci vašemu dítěti neuškodí. A jestli by ve stejné situaci očkovali svoje vlastní dítě. Tím by měla debata skončit.

Možná si kladete otázku, jak je to možné? Jak to, že se s vakcínami zachází tak lehkomyslně? Jak to, že existuje dvojí metr? Jediné vysvětlení je to, co jsem uvedla výše: VÍRA. Víra v dobro očkování, víra v jeho nutnost a víra v nutné oběti v zájmu celku. Nevědomost a možná i neochota vědět, protože by otřásla vírou. A krize víry pěkně bolí.

Tak jak by to mělo vypadat, kdyby se s vakcínami zacházelo jako se stejně nebezpečnými léky, kterými ve skutečnosti jsou? Kdyby byl stejný metr?

Zpět na začátek »

6.1. Respektovat nedonošenost

Dítě, které se narodí např. o 5 týdnů dříve, je dnes běžně očkováno ve 3 měsících skutečného věku, nikoli podle plánovaného data narození. Je tedy očkováno ve skutečnosti v 7 týdnech. Osobně znám takové případy. I když na to váš pediatr nedbá, vy byste měli. Všechny termíny počítejte ode dne, kdy se dítě mělo narodit, ne ode dne, kdy se skutečně narodilo. A takové dítě bych rozhodně neočkovala při odchodu z porodnice proti tuberkulóze (TBC), využijte maximální lhůtu ve vyhlášce nebo ho odsuňte až po dokončení základního očkování. Třeba ho na Slovensku mezitím zruší, jako se to podařilo u nás.

Platilo obecné pravidlo, že by dítě mělo mít alespoň 5 kg, aby mohlo být očkováno. U očkování proti TBC to bylo 2,5 kg. Naopak, čím je dítě těžší a starší, tím lépe. Uvědomte si, že vakcíny nejsou dávkovány podle hmotnosti! Tj. dítě vážící 5 kg dostane stejnou dávku jako dítě vážící 20kg!

6.2. Neočkovat krátce po narození

To se týká očkování proti TBC na Slovensku. Jakýkoli zásah do imunitního systému v tuto dobu je riskantní. Podle mě by nemělo být v prvních dnech po narození očkováno žádné dítě, ale absolutně nikdy dítě, jehož narození a poporodní vývoj nebyly bez problémů. Tj. absolutně nikdy neočkovat děti nedonošené, po císařském řezu, po komplikovaném porodu nebo po porodu s užitím jakýchkoli léků, děti se silnou novorozeneckou žloutenkou vyžadující nějakou terapii, děti s jakýmkoli problémem poporodní adaptace, děti, které se špatně rozkojují apod. Rodiče musí být velmi bdělí a asertivní, nejlépe přinést do porodnice papír s napsaným negativním reverzem, nechat si od personálu podepsat jeho převzetí, dítě hlídat jako ostříž, nenechat odnést a při každém kontaktu s personálem opakovaně prohlašovat, že očkovat nechcete. Ve vyhlášce existuje vůle pro odložení. V ČR bylo možné očkovat do 6. týdne bez kožního testu, když se to nestihlo, tak se očkovalo po dokončení ostatního očkování.

6.3. Před jakýmkoli očkováním si přečíst příbalový leták

Váš pediatr ho zcela určitě číst nebude, takže vy byste měli, aby alespoň jeden dospělý byl informován. Zeptejte se na cokoli, co vám nebude jasné. Umíte-li nějakou cizí řeč, najděte si příslušný leták pro jiné země. Budete se divit, co v našem není. Může být zajímavé zavést na to u doktora řeč. Trvejte na respektování kontraindikací, trvejte na vyšetření dítěte třeba i odborníkem, laboratorně apod., nebude-li se vám něco zdát.

6.4. Respektovat akutní kontraindikace

Dítě musí, opakuji, musí být v naprostém pořádku. Za minimální odstup od akutní nemoci považuji měsíc bez jakýchkoli příznaků. I rýma je příznak. Očkovat při nachlazení (což je dle výrobce možné) považuji za ignorantství a idiocii. Tečka. Dodat do těla, ve kterém je již aktivován imunitní systém dávku hliníku a spustit tím nekontrolovanou reakci… to se snad ani nedá komentovat. Kontraindikací je i nemoc v rodině. Nemůžete vědět, jestli vaše dítě není již v inkubační době. Mě osobně se podařilo dvakrát očkovat pacienta, u kterého se rozjížděla akutní infekce, vždy to stálo za to. Nejlepší by bylo vynechat úplně zimní období, cca od října do března.

Vy jako rodiče své dítě znáte a víte, kdy je v pořádku a kdy není. Váš dojem stačí.

Další kontraindikací jsou zátěžové situace, například růst zubů, odstavování, nástup do jeslí, školky, stěhování, narození sourozence, rodinné problémy, nemoc matky, odloučení od matky apod. Prostě jakýkoli stres. I návštěva tchyně, je-li to pro matku stres, je kontraindikací očkování. Neočkujte krátce před odjezdem na dovolenou, do zahraničí.

6.5. Očkování odložit až ke konci prvního roku života

Je to stále v souladu s vyhláškou, první tři dávky mají být podány do konce 1. roku, 4. dávka do 18 měsíců, celé očkování do 3 let.

Důvodů je několik: kila a měsíce navíc, zralejší imunitní systém, efektivnější hematoencefalická bariéra. Mezitím se také můžou projevit některé problémy, například poruchy imunity, alergie apod. A v neposlední řadě své dítě už lépe znáte a spíše si všimnete, že se s ním něco děje. Obvykle už leze nebo začíná chodit, začíná žvatlat. Snáze se identifikují následné problémy. Riziko nemocí, proti kterým se očkuje, je zanedbatelné. Více riskujete jeho život, když s ním sednete do auta.

Využijte vůli v zákonech, přečtěte si vyhlášku a zjistěte si, do kdy má být hotovo. Do té doby na vás nikdo nemůže.

Poznámka k „práskání“ rodičů pediatry na hygienu. Nedávno vydala česká Liga pro lidská práva prohlášení, kde uvádí, že hlášení odmítnutí očkování je v rozporu s povinnou mlčenlivostí zdravotníků. Dívala jsem se do příslušných zákonů a je tomu tak. V zákoně je výslovně řečeno, že zdravotnický pracovník musí mlčet o VŠECH skutečnostech, které se dozví při výkonu své práce. Nesmí třetí osobě ani sdělit, kdo je jeho pacientem. Naopak je v zákoně taxativně vymezeno, kdy má oznamovací povinnost. Bez výjimky jde jen o soudní řízení a oznámení trestných činů. Nic víc. Naopak má podle jiného souvisejícího zákona povinnost hlásit nežádoucí účinky léků.

Další zákon, který v ČR upravuje povinnosti zdravotnických zařízení (ZZ) vůči státu a jeho orgánům ochrany veřejného zdraví, je Zákon o veřejném zdraví 258/2000 Sb. V § 51 je přesně popsáno, co je ZZ povinno hlásit. Musím říci, že i já jsem žila v domnění, že pediatři mají povinnost hlásit odmítnutí očkování. Není tomu tak. Tento paragraf výslovně říká, že ZZ hlásí datum a druh provedeného očkování, trvalou kontraindikaci a imunitu vůči nákaze. Tečka. Navíc to hlásí jen na žádost hygieny. Co to v praxi znamená?

Že pediatr musí vyčkat, až ho hygiena požádá o informace, nemá povinnost a tedy ani právo zvednout telefon a sám od sebe cokoli oznamovat. A co je důležité – nehlásí se neprovedení očkování!!! Seznam kódů nemocí a stavů MKN-10 (= MKCh-10 = ICD-10 = mezinárodní číselník chorob – pozn. red.) uvádí jeden kód neprovedení imunizace pro kontraindikaci a několik kódů pro neprovedení z jiných důvodů. Říká-li se v zákoně, že se hlásí kontraindikace, ale není požadavek na hlášení neprovedení z jiných důvodů, pak pediatr v ČR ve skutečnosti nemá právo hlásit neprovedení očkování z jakýchkoli důvodů. Tento zákon platí již 11 let, přesto pediatři i hygiena postupují nejspíše podle starého totalitního zákona, kde to mohlo být upraveno jinak.

Co můžete vy? Můžete pediatra upozornit na jeho povinnosti (některý bude možná i rád, protože to je pro ně nemožná situace, udávat svoje pacienty) a říci mu, že v případě neexistence právního předpisu, který by mu výslovně ukládal povinnost hlásit odmítnutí očkování, je povinen dodržovat povinnou mlčenlivost. Z hlediska zákona je vaše sousedka nebo státní orgán „třetí osobou“ a není mezi nimi rozlišováno z hlediska významnosti. Teoreticky existuje možnost, že kdyby si rodič stěžoval na porušení povinné mlčenlivosti na Úřadu pro ochranu osobních údajů, pediatr by mohl dostat pokutu za neoprávněné zacházení s osobními údaji! Zábavná představa.

6.6. Před očkováním zajistit, aby dítě mělo dost vitamínu C, D a esenciálních mastných kyselin (EMK)

Když říkám dost, myslím relativně vysokou dávku. Kojenci bych dala navíc tak 100–200 mg vitamínu C denně. Při koupi vitamínu zohledněte, z jakého zdroje pochází a jaké další látky jsou ve výrobku obsažené. Preferujte vitamín C z přírodních zdrojů (šípek, acerola), ne syntetický, a výrobek by neměl obsahovat žádné chemikálie, konzervanty, umělá sladidla a podobné věci. Dále dejte dítěti navíc esenciální mastné omega 3 kyseliny, které tlumí zánět. Vitamín C a EMK bych podávala cca týden před a po očkování, nebo dokud trvá reakce. EMK ve stejné dávce jako vitamín C. I u kojených dětí bych preferovala přímé podání dítěti, protože matky mají těchto látek obvykle nedostatek a nemusely by je dodat do mléka.

O vitamínu D se dočtete dostatečně na internetu. Pokračujte v jeho podávání i po roce věku. Nejde jen o prevenci křivice, ale o komplexní vliv na imunitu a další děje v organismu. My ho prostě nemáme dost. Malým dětem bych dala v zimě 1000 IU (2 kapky Vigantolu), větším 1500–3000 IU – podle zjištěné hladiny v krvi.

Hořčík je důležitý proto, že zamyká glutamátové receptory v mozku. Aktivace těchto receptorů a nekontrolovatelný tok glutamátu do nervových buněk jsou hlavním biochemickým mechanismem při postvakcinačních reakcích. Hořčík udržuje tyto receptory trvale zavřené a tím snižuje míru excitotoxicity. Dávka hořčíku pro dospělé je při jeho nedostatku kolem 500 mg denně, pro malého kojence by to bylo tedy kolem 30– 50mg. Existují rozpustné tablety, které lze dělit a rozpustit ve vodě a podat dítěti.

Jako nejlepší preventivní prostředek poškození očkováním jsou homeopaticky potencované vakcíny. Lze si vyžádat prázdnou ampuli a zbytek obsahu napotencovat a podat dítěti. Někteří pediatři ale nejsou k tomu ochotni. Pak je možné si potencované vakcíny objednat ze zahraničních lékáren, většinu má www.helios.co.uk nebo www.remedia.at. Remedia je dražší, ale mají je uvedené v e- shopu, do Heliosu je nutné napsat email, v e-shopu uvedené nejsou. V Remedia musíte objednat hexavakcínu, jinde není. Postup vysvětluji níže.

Nejlepší lék pro akutní reakci je Apis mellifica. Kupte si potenci 30C, rozpusťte do vody a dávejte dítěti každých 10 minut napít. Lék odpovídá akutní reakci s horečkou, neklidem nebo apatií, křikem, otokem v místě vpichu.

Při silné nebo bolestivé lokální reakci nezapomeňte na chlazení až ledování!

6.7. Neočkovat při úplňku

Neočkujte tak týden před ním, při něm a cca 2 dny po něm. Jde o empirickou zkušenost. V lunárním kalendáři máte uvedeno, které dny jsou a nejsou vhodné.

6.8. Odstup mezi vakcínami rozšířit na dva měsíce nebo i déle

Přeočkování po měsíci je zbytečně zatěžující. Koneckonců i oficiální studie ukazují, že protilátková odpověď je nejlepší při dvouměsíčních intervalech. Viz http://www.rozalio.cz/index.php?…

6.9. Nikdy nedovolit podání dvou nebo více vakcín současně

Například hexavakcína (Infanrix Hexa) a pneumokok (Prevenar/Syn­florix)! Nenechte se přesvědčit pediatrem. On neví, co činí! Vůbec nedávejte nic navíc! Už povinné očkování je víc než dost.

6.10. Dítě pečlivě sledovat

Zaznamenejte a lékaři hlaste KAŽDOU reakci a trvejte na zápisu do dokumentace a eventuálně hlášení SÚKL.

6.11. Reakci po očkování nepotlačovat chemickými léky, zejména ne paracetamolem

Také je nebezpečné ho podat předem! Pokud vám to váš pediatr radí, je to nebezpečný člověk, najděte si jiného! Paracetamol se při svém metabolismu chová jako silný volný radikál, vyčerpává zásoby buněčného antioxidantu glutathionu, a tím zhoršuje dále oxidační stres, ve kterém se dítě nachází.

Měla jsem případ autistického dítěte, které mělo po jedné dávce Paralenu regres zpět k autismu o cca 50%! A už vůbec nedávejte tyto léky předem! Můžete tím způsobit skutečnou katastrofu. Znám dítě, které takto po očkování ochrnulo, protože bylo předem nacpané paralenem. Antipyretika mohou potlačit akutní reakci a zvýšit riziko chronické reakce!

Ibuprofen je něco jiného. Dr. Blaylock ve své knize „Excitotoxins: The Taste that Kills“ píše, že ibuprofen snižuje excitotoxicitu. Studie ukazují, že lidé, kteří pravidelně užívají léky tohoto typu, mají významně nižší výskyt Alzheimerovy nemoci, než by odpovídalo pravděpodobnosti. Protože všechny chronické nervové nemoci, včetně chronického zánětu mozku po očkování, mají společný biochemický a imunologický mechanismus, může prospět cokoli, co sníží zánět a současně excitotoxicitu, ale nepoškodí energetický metabolismus a antioxidační ochranu neuronů. O ibuprofenu lze uvažovat v případě skutečně akutní reakce, vysoké horečky, encefalitického křiku apod. Rozhodně to je v nouzi mnohem lepší řešení než paralen, jen je nutné vzít v úvahu přídatné látky v sirupu, kde bývají umělá sladidla, konzervanty apod. Podání sirupu s ibuprofenem tedy považuji spíše za nouzové řešení v případě silné reakce a nedostupnosti homeopatie.

Dejte dost vitamínu C, EMK, začněte místo vpichu chladit co nejdříve po očkování, použijte Apis mellifica nebo potencovanou vakcínu a reakce by měla být minimální.

Jen upozorňuji na jednu důležitou věc: Chcete-li snížit riziko reakce, současně snižujete imunitní odpověď na vakcínu. Nelze mít obojí – bezpečí i imunitu. Musíte si vybrat.

6.12. Hlásit lékaři negativní změny po očkování

Všimnete-li si negativních změn u dítěte po očkování, např. rozvoj alergie, ekzému, snížené imunity, zažívacích potíží, průjmů, nechutenství, zhoršení průběhu akutních infekcí, poruch spánku, chování, motorického a psychického vývoje atd. – nahlaste je lékaři. Opět trvejte na zápisu a hlášení.

Stopněte další očkování a trvejte na odborném vyšetření. Alergická a autoimunitní onemocnění se dalším očkováním vždy zhorší! Je absurdní pouze vyčkat do momentálního zklidnění např. ekzému a do toho očkovat. Můžete si být jistí, že se ekzém znovu rozjede.

6.13. Uplatnit individuální očkovací plán i u sourozenců dětí poškozených očkováním

Děti, které měly závažnou reakci nebo poškození vakcínou, i jejich sourozenci by měli být automaticky považováni za ohrožené dalším očkováním a mají nárok na individuální očkovací plán. V obou našich zemích existují očkovací centra, obvykle při velkých dětských klinikách, kde se očkuje individuálně. Pro většinu dětí není nutné využít jejich služeb, pediatrovi by měla stačit zpráva od odborného lékaře, ve které specifikuje individuální postup u konkrétního dítěte.

6.14. Vyhledat pomoc homeopata, onemocní-li dítě nemocí, proti které se očkuje

Homeopatie historicky prokázala svou efektivitu při léčbě infekčních nemocí. Byl to jeden z hlavních faktorů, který přispěl k jejímu rozkvětu během 19. a na počátku 20. století. Úmrtnost na španělskou chřipku v konvenčních nemocnicích byla cca 25%, v homeopatických nemocnicích cca 1,5%. Stejné rozdíly v úmrtnosti byly i ve vězeních a blázincích, ve kterých se o chovance starali homeopatičtí lékaři. Lék Oscillococcinum má prokázanou účinnost při virových onemocněních. Další zajímavé informace o léčbě infekčních nemocí najdete v e-knize prof. Keithe Scott-Mumbyho „Virus remedies“ a „How to survive in the world without antibiotics“, k dostání v elektronické podobě na http://alternative-doctor.com, pouze anglicky.

Zpět na začátek »

Shrnutí:

Děti, pro které je očkování rizikovější než pro ostatní, jsou děti se zátěží již z prenatálního období nebo i období před početím. Jakákoli aktivace imunitního systému matky, jakákoli toxická zátěž matky (amalgámové plomby, léky apod), nefyziologický porod, nedostatečné kojení, ohřívání stravy v mikrovlnné troubě (!), to jsou nejzákladnější faktory, které zvyšují riziko.

Dalším rizikem je současná bezmyšlenkovitá očkovací praxe, kdy se dále a dále očkuje dítě, přestože je již dávno jasné, že s ním není něco v pořádku. Viděla jsem autistické dětí, které byly i po rozvoji autismu dále očkovány.

Bohužel, pediatrům nelze až na vzácné výjimky věřit. Oni nejsou dostatečně informováni. Vzhledem k věkovému průměru jde o starší lidi, často neznalé cizích řečí a neschopné si najít informace na internetu. Často jsou předem zaujati vůči neoficiálním zdrojům. Čtou jen oficiální časopisy, které mají víc stran reklam na vakcíny než odborného textu.

Medicína poslední doby se zaklíná svou vědeckostí a Evidence Based Medicine (EBM), tj. medicíny založené na důkazech. Fakt, že naprostá většina lékařské praxe na důkazech založená není, by byl k smíchu, kdyby to nemělo dopad na pacienty. Vakcinologie na důkazech není založena ani trochu.

Pediatři často ani informováni být nechtějí, protože je to příliš velká výzva pro jejich profesionální ego. Já osobně s nimi na jednu stranu cítím, přestože s jejich jednáním nesouhlasím, protože vím, jaká je to výzva a odvaha – otočit své přesvědčení o 180 stupňů. Zahodit vše, na čem stavíte svou profesionální integritu, uznat, že jste se mýlili, uznat, že jste škodili, že nesete odpovědnost za poškozené nebo zmarněné životy – to vyžaduje vysokou osobní laťku, které mnozí nedosahují.

Když konvenčnímu lékaři vezmete jeho léky a vakcíny, zůstanou mu prázdné ruce. Proto si je brání, proto nechce slyšet nic o tom, že by něco nemuselo být v pořádku. Nechtěla bych být pediatrem v současném systému. Oni očkovat musejí a musejí tomu věřit, jinak by to nemohli dělat. Já osobně jsem zažila krizi víry v konvenční medicínu a vyhnalo mě to z ordinace. Správná námitka by byla, že by to měli být oni, kdo by si všimli, že se dětmi něco není v pořádku, kteří by si měli všimnout souvislosti stále se zvyšujícího počtu vakcín a chronických nemocí dětí. Ano, měli by. Proč si nevšimnou, to jsem zodpověděla o pár řádek výše. Neumějí a často nechtějí vidět.

Žijeme v době velkých změn. Jsou-li příčinou přechody astrologických věků nebo

něco jiného, nevím, ale změna je vidět, slyšet a cítit. Konvenční medicína vychází z paternalistického přístupu k pacientům, pochází to z dob, kdy vzdělanost a informace byly vzácné, kdy většina lidí byla jako děti a potřebovali být chráněni i proti vlastní hlouposti a nevědomosti. Lékaři si vytvořili auru vševědoucnosti, neomylnosti.

Mnoho lidí i dnes lékařům bezmezně věří. Je to nebezpečná víra. Jediné, čím se od vás lékař liší, je 6 let strávených studiem medicíny. Není o nic lepší, morálnější, chytřejší, otevřenější vůči novému než vy. Vědomosti, které na škole získal, během několika let zastaraly. Kromě toho je množství faktů, které do sebe musí medik nasoukat a vyplivnout u zkoušky, natolik velké, že nezbývá prostor pro zamyšlení a porozumění. Já jsem 20 let po promoci a někdy mám dojem, že se to vše učím znovu. Fakta jsou tatáž, vzpomínám si na ně, ale souvislosti a spojení a důsledky si dávám dohromady znovu a jinak.

Pacienti jsou ale dnes mnohem informovanější o svých nemocech. Díky osobnímu zájmu jsou schopni zjistit věci, které jejich lékař neví. Kladou nepříjemné a nesnadno zodpověditelné otázky, ohrožují lékařovo ego a pocity vševědoucnosti. Jednoduchá otázka „Proč? Proč musím brát ten lék? Proč musím na tohle vyšetření?“ nebo „Léčil byste tak sebe a svou rodinu?“ apod. dokáží vašeho lékaře během pár minut vyvést z míry. Kdyby se vám to stalo, tak vězte, že je to jeho problém, ne váš. Není váš problém, že se naštve nebo urazí. Je to jeho neprofesionální reakce, nic víc.

Mějte s ním soucit, je to pro něj těžké. Proto se starejte o své zájmy sami. Je to vaše tělo, vaše zdraví – i vašich dětí. Máte právo na informace, na odpovědi na své otázky. Vy si své lékaře musíte vychovat. Budou se chovat arogantně jen tak dlouho, dokud jim to bude procházet. Jsou naučeni k určité rutině, určitým způsobem přemýšlejí a je pro ně těžké přehodit výhybku. Nemohou vidět, aniž by museli projít zásadním osobním a profesionálním zemětřesením.

Neomlouvám je, jen vysvětluji. Nakonec to zůstane na pacientech a rodičích, aby upozorňovali, zvyšovali tlak a nakonec je donutili prozřít.

Souvísející produkt

Podobné články

CUKR A JEHO PŘÍRODNÍ ALTERNATIVA

CUKR A JEHO PŘÍRODNÍ ALTERNATIVA Obsah článku Možnosti... celý článek

Zdravé srdce - zdravý člověk

Zdravé srdce - zdravý člověk Obsah článku Jak... celý článek

RAKOVINA – hrozba lidstva 21.století –...

RAKOVINA – hrozba lidstva 21.století – zachrání nás... celý článek