Amalgam – možný spouštěč různých nemocí?

Obsah článku:

• Co je Amalgam
• Zdravotní potíže
• Amalgam a rtuť
• Ochrana a vrtání
• Zbavte se rtuti
• Pomožte svému tělu

Neuvěřitelné, ale pravdivé: Amalgam je starý již 189 let. Poprvé byl použit v roce 1819 v Anglii, poté v roce 1826 ve Francii a 1933 v USA. Není bez zajímavosti – o 7 let později, tj. v roce 1840, byl v USA předběžně zakázán, a teprve za 15 let, tedy v roce 1855, znovu zaveden po vylepšení jeho receptury a hlavně kvality.

Již roku 1890 varoval toxikolog profesor Lewin před vedlejšími účinky, které mohou vzniknout použitím amalgamu. Téměř neznámá je ta skutečnost, že již roku 1975 byl amalgam zakázán v tehdejším SSSR a o 10 let později v Japonsku.

Roku 1997 se totéž mělo stát také ve Švédsku, ovšem kvůli jeho členství v EU nemohl být tento zákon odhlasován. Platí totiž: buď všichni členové EU, nebo žádný.

Kromě toho obdrželi všichni zubní lékaři doporučení, aby nepoužívali amalgam jakož ani jiné kovy. O hodně více překvapující bylo sdělení, že ve Stockholmu existuje fond pro náhradu škod, který postižení mohou využít, pokud by se u nich objevily prokazatelné újmy způsobené amalgamem (dopis švédského velvyslanectví v Berlíně ze dne 02.02.2000).

Zpět na začátek »

Co je vlastně amalgam?

Amalgam není nic jiného něž slitina rtuti a různých kovů jako je měď, stříbro, cín …. Nejméně 50 % amalgamu tvoří anorganická rtuť. Před použitím smíchá stomatolog tekutou rtuť se slitinovým práškem a poté následuje odpovídající ošetření. Přestože je starý téměř 190 let, je běžný stále ještě v absolutní většině zubních ordinací.

Proč stále amalgam?

• Dobře se zpracovává
• Lze jej dobře zahustit, takže vznikne homogenní výplň
• Tato výplň ztvrdne a odolává kousání
• Po vyleštění má hladký povrch, který odolává ukládání povlaku
• Je rovněž maximálně odolný vůči obrušování a vymývání.
• (Komise zubních lékařů, 1987)

Zpět na začátek »

Potíže způsobované Amalgamem

Co nám lékařům však dělá starosti, jsou pacienti, kteří mají četné amalgamové výplně a stěžují si mj. na následující potíže:

• Bolesti hlavy
• Apatie
• Poruchy spánku
• Deprese
• Poruchy paměti
• Závratě
• Třes
• Poruchy zraku a sluchu
• Bolesti pohybového ústrojí
• Svalová slabost
• Změny krevního obrazu
• Náchylnost k infekcím
• Poruchy trávicího traktu
• (alergický) vzhled pokožky (dle Daunderera)

Bylo však zjištěno, že rtuť je obsažena nejen v amalgamových výplních, nýbrž také v jiných materiálech. Spojení se rtutí nalezneme mj. v herbicidech, fungicidech, insekticidech, hnojivech, ochranných látkách semen, v dezinfekčních a konzervačních prostředcích, obsahují jej antiseptika jako masti používané v dermatologii, gynekologii, ale také v ORL, dále se používá v měřících nástrojích, akumulátorových bateriích, barvivech a při výrobě munice.

Zpět na začátek »

Amalgam a rtuť

Vyvstává otázka: Co zapříčiňuje výše uvedené potíže? Amalgam nebo látky chemického průmyslu?

Odpověď jsme získali roku 1991 z mezinárodní zdravotní organizace, která zkoumala množství rtuti. Příjem rtuti ze vzduchu, který dýcháme, a z pitné a odpadní vody byl zanedbatelný. V rybách a mořských živočiších bylo naměřeno 2,3 μg/d, norma je do 5, v dalších potravinách 0,3 μg. U zubního amalgamu byly naměřeny výpary rtuti 3,8 až 21 μg/d. Tehdy byla norma u hodnoty 5, dnes je to 3 μg/d. Když jíme, je známo, že je rtuť uvolňovaná ze zubního amalgamu vdechována a jedna její část vede podél čichových nervů přímo do mozku. Jiná část rtuti, která se uvolňuje při žvýkání, je vedena spolu s jídlem do zažívacího traktu, kde je pomocí enzymů přeměněna na organickou rtuť a krví se dostane do vnitřních orgánů, obzvláště do jater.

Zpět na začátek »

Důležitá ochrana při vrtání Amalgamu

Po zveřejnění této zprávy vydalo dne 1. března 1992 Ministerstvo zdravotnictví směrnice týkající se všeobecného omezení indikací amalgamu v oblasti zubního lékařství. V těchto směrnicích bylo uvedeno, že místo amalgamu, který by měl být odstraněn za použití kofrdamu, mohou být použity jiné výplně, např. kov, keramika nebo kompozity. Kofrdam je vysoce elastická gumová blanka sloužící k těsnému uzavření zubních krčků podél dásní, která pacienta při odstraňování nebo vkládání výplní chrání před polknutím amalgamu nebo vdechnutím výparů rtuti.

O největší překvapení se postaral právní lékař profesor Drasch z univerzity v Mnichově roku 1992. Ve svých výzkumech na potracených plodech a mrtvých novorozencích, které zkoumal, resp. pitval, zjistil, že koncentrace rtuti v ledvinách, játrech a mozkové kůře závisí na amalgamových výplních matky. Toto zjištění pro nás bylo více než překvapující, protože jsme do tohoto okamžiku vycházeli z toho, že placenta představuje nepřeklenutelnou ochrannou bariéru před škodlivými látkami ale i alergeny.

V odborné nemocnici na zámku Friedensburg jsme od roku 1994 do roku 1996 zkoumali hladiny rtuti u všech dětí do 2 let, nahlíželi jejich matkám do úst a můžeme tedy potvrdit, že tyto malé děti měly opravdu ve své krvi rtuť. Množství opravdu záviselo na počtu amalgamových výplní matky.

Doporučené publikace

Existuje bezpočet publikací o vedlejších účincích zubních výplní obsahujících rtuť. Každý zájemce si o nich může přečíst např. v Kielském odborném posudku o amalgamu (lékařská, zvláště toxikologická zjištění v souvislosti s právním posouzením výroby a prodeje amalgamu jakožto materiálu pro zubní výplně). Vypracoval ho profesor Dr. Wassermann, privátní docent Alsen-Hinrichs a M. Weitz z Institutu toxikologie na klinice univerzity Christiana Albrechta v Kielu. Tento posudek byl zadán frankfurtským Státním zastupitelstvím na základě přípravného řízení proti největšímu výrobci amalgamu, společnosti Degussa AG, které se konalo do května 1996 (spis. č.: 65 Js 17084.4/91). Po uhrazení pouhých 1,2 mil. německých marek bylo řízení zastaveno. Degussa nabídla zubním lékařům, že mohou pacientům s potížemi vyměnit zbývající amalgam za plastové výplně. Kromě toho jsou lékaři povinni provádět rozsáhlé poradenství před tím, než amalgam aplikují.

Velmi zajímavá publikace od K. Warfvingea a dalších z roku 1995 mj. tvrdí: experimentální výzkumy na myších s výjimečnou citlivostí na rtuť připouštějí závěr, že rtuťové výpary v koncentraci způsobené např. amalgamovými výplněmi způsobují autoimunitní efekty. Toto zjištění je důležité především pro pacienty s kožními nemocemi a alergiemi, protože tito většinou trpí autoimunitními onemocněními (vitiligo, psoriáza, …).

Další ukázková publikace je od profesora McDonalda a dalších z roku 2002, ve které byla zkoumána hladina rtuti u 180 zubních lékařů. Jako kontrolní skupina posloužilo 180 jiných akademiků. Výsledek je více než zajímavý: poté, co vědci od všech osob odebrali zkušební vzorky, ukázalo se, že zubní lékaři mají v těle až 4krát více rtuti než zbývající akademikové. Testovaní stomatologové museli 10krát častěji sáhnout po lécích kvůli potížím s ledvinami a počet poruch plodnosti byl 3krát vyšší než u jiných akademiků.

Z oblasti německého Tübingen je nám známá terénní zkouška pod názvem „Tübingenská amalgamová studie“. Byla provedena v pracovním kolektivu analytiky životního prostředí na univerzitě v Tübingen pod vedením Dr. Rollera, Dr. Weiße a Dr. Maiera. Provozní test byl proveden u 20.000 osob za účelem zjištění koncentrace rtuti ve slinách. Výsledek: statistická závislost koncentrace rtuti ve slinách na počtu amalgamových výplní.

Jaké diagnostické možnosti máme k dispozici?

1. Žvýkačkový test, který byl prováděn na naší klinice rutinně do roku 1997.

Zadání tohoto testu: Kvalita amalgamu.

Jak je test prováděn? Poté, co pacienti vstanou, jim jsou přesně po dobu 5 minut sbírány sliny do trubičky. Říká se tomu klidová fáze. Poté pacient dostane žvýkačku a během 5 minutového žvýkání žvýkačky jsou mu sliny popět odebírány do trubičky. Zde jde o provokační fázi.

Poté jsou oba vzorky slin podrobeny výzkumu ohledně obsahu rtuti. Je možné zkoumat rovněž stříbro, zlato, chrom, olovo, titan, cín…, což nepovažuji za bezpodmínečně nutné. Po cca 10 až 14 dnech se dostaví první výsledky.

Dva příklady:

U jedné 7leté pacientky s neurodermitidou, která neměla žádnou amalgamovou výplň, byla rtuť v krvi přesto prokázána. Její matka si během těhotenství nechala chrup spravit amalgamem. U jiného pacienta se vyskytla otrava rtutí IV. Stupně dle Daunderera. Měli jsme již pacienty, u kterých jsme naměřili i přes 1000 μg/d.

2. Test DMPS příp. DMSA

Zadání tohoto testu: zatížení vnitřních orgánů těžkými kovy (detaily později).

3. Náplasťový test ukazuje, zda se vyskytuje přecitlivělost na kovy jako rtuť, amalgam, měď, kobalt, paladium, abych jmenoval jen některé.

4. Existují ještě 2 speciální krevní testy – LTT test transformace lymfocytů a LTT test Elisa.

Zadání tohoto testu: Důkaz specifických paměťových buněk vůči žádaným kovům.

Protože se zde jedná o pacienty, kteří trpí autoimunitními onemocněními, měl by být amalgam odstraněn co nejlépe. A to, jak již bylo výše zmíněno, pouze pod podmínkou použití kofrdamu. K tomu je zapotřebí zubní lékař, který toto provádí. Ještě před 5 lety bylo pro pacienty dost obtížné najít takového kolegu, který by kofrdam používal. Jeho použití je velmi nákladné. Musí se pracovat více než pozorně, aby vrtačka nepřišla do kontaktu s gumovou blankou.

Zubním lékařům mohu doporučit následující:

1. Odstranění amalgamu pod ochranou kofrdamu a antioxidantů 2. Cement 3. Test DMPS (kyselina dimerkaptopropan-1-sulfonová) 4. Odstranění provizoria (cement) 5. Finální zaopatření (vložky, korunky, můstky, atd.)

Ad 1. Jak již bylo zmíněno výše, odstranění amalgamu je třeba provést pod ochranou kofrdamu a odpovídajícího odsávání, a to již během 4 týdnů. Na příklad nejprve levou spodní čelist, o týden později pak levou horní čelist, pak opět za týden pravou spodní čelist a pak pravou horní čelist. Pod pojmem antioxidační ochrana rozumíme určité minerály a vitamíny jako zinek, selen, vitamín E, C a betakaroten, které mají tu vlastnost, že na sebe vážou rtuť a jiné těžké kovy, které skončí ve střevě, a spolu se stolicí je vyloučí. V Německu existují kombinované přípravky jako Oxytex, Selviteac, …, které obdobné substance obsahují.

Ad 2. Je-li to jen trochu možné, použít cement. Při dobrých podmínkách vydrží mezi ½ až 1 ½ rokem.

Ad 3. DMPS- nebo DMSA (kyselina dimercaptopropan-jantarová)

Provedení: Po ránu, jakmile pacient vstane, naplní do trubičky 10 ml ranní močí. Poté se pacientovi vstříkne injekcí buď DMPS příp. DMSA, což upřednostňuji. Mohou být podány také kapsle. Po užití kapsle příp. po použití injekce se pije po dobu 2–3 hodin 1 litr neperlivé vody, na konci se odebere zkušební vzorek moči do trubičky (do 10 ml). Oba vzorky moči se odešlou do speciální laboratoře, kde je zkoumán jejich obsah rtuti. Po cca 10 až 14 dnech je výsledek hotový. Rtuť by měla dosahovat maximálně 5 μg/g Krea. Jedná se zde o speciální přepočty ve vztahu k ledvinovému vylučování. Pokud tato hodnota převyšuje 5, mělo by být DMPS resp. DMSA provedeno ještě jednou.

V Německu jsou četné podpůrné skupiny osob poškozených amalgamem, kam jsem také často zván, abych vedl přednášky. Člověk se zde dozví mnohé o osudu těchto lidí a lituje, že v Německu neexistuje žádný fond pro náhradu škod jako ve Švédsku. Každopádně bylo zjištěno, že po odpovídající detoxikaci pomocí DMPS nebo DMSA může často dojít k více než dramatickému zlepšení zdravotního stavu. Musí být však dbáno na to, aby při detoxikaci nedošlo ke ztrátě žádaných těžkých kovů, protože může být vyloučen také zinek, hořčík nebo měď, takže by se tyto minerály měly nahradit.

Zpět na začátek »

Co dělat, když je hodnota rtuti pod 5? Svým pacientům doporučuji mj. selenium, merkurium, řasy….

Je mi známo, že jinak zaměření terapeuti po odstranění amalgamu detoxikují pomocí biorezonance, kineziologie, elektroakupunktury, abych jmenoval alespoň některé. Pouze pomocí detoxikace DMPS příp. DMSA je přesně změřeno, co a kolik těžkých kovů je z vnitřních orgánů vylučováno. Teprve poté je možné dle znalostí a zkušeností terapeuta pokračovat v další léčbě pomocí vitamínů, minerálů, řas (vhodná pro detoxikaci je sladkovodní řasa Chlorella)… Proto ta absolutní priorita tohoto druhu detoxikace pomocí DMPS příp. DMSA.

Ad 4/5. Provizorium, tzn. cement, může být odstraněn a teprve pak může následovat finální péče. Vzhledem k tomu, že pracuji s pacienty vysoce alergickými, jakož i s autoimunitními onemocněními, je nezbytné, aby tito pacienti měli pouze ty nejlepší materiály. Čím méně látek ve slitině, tím lépe. Lze doporučit např. Biobond III, který obsahuje 83 % zlata a 16 % platiny. Důležité: žádná měď, cín, stříbro a paladium. Ještě lepší by byl titan. Pro pacienty, kteří trpí nejmasivnější nesnášenlivostí (syndrom Sicca, MCS), je nejlepší volbou keramika.

Zpět na začátek »

Shrnutí – pomožte svému tělu

Jelikož se zabývám pacienty s alergiemi a kožními onemocněními, kteří trpí autoimunitními onemocněními, mělo by být odstraněno vše, co tělu, resp. imunitě, může škodit. V tomto případě je to amalgam.

Svůj příspěvek bych rád ukončit závěrem odborného posudku z Kielu:

Ochrana pacienta před toxickými poškozeními amalgamem byla obětována cíli, a to ponechat amalgam jako rychlý a levný standardní materiál. Rozsah amalgamem způsobených zdravotních škod je znatelný. Právní uznání je naléhavé a nezbytné. (1997 Prof. Dr. Wassermann, privátní docent Alsen-Hinrichs, M. Weitz)

Dr. med. R. Shimshoni
Primář v odborné nemocnici na zámku Friedensburg Leutenberg, Poznámka: Ke dni 01.01.2008 norský ministr životního prostředí zákonem zakázal zpracovávání rtuti v Norsku. Totéž platí i pro amalgam. Zdroj: Ministerstvo životního prostředí, tisková zpráva, zveřejněna 21.12.2007. Zve­řejnění v časopise „Hautsache (Kožní záležitost)“ (3/2008) Oficiální orgán švýcarské společnosti zabývající se psoriázou a poruchou pigmentace vitiligo, organizace pacientů s psoriázou a nemocí bílých skvrn.